Evropská unie a nový obchodní řád, 27.4. 2017

Evropská unie a nový obchodní řád

Ve čtvrtek 27. dubna 2017 se na půdě Vysoké školy ekonomické uskutečnil již devátý ročník tradiční konference Evropský den na VŠE. Pod záštitou Konrad Adenauer Stiftung tentokrát přispěli do diskuse přední odborníci zabývající se širšími souvislostmi současného stavu Evropské unie, zejména v oblasti obchodu. Té byla ostatně věnována celá letošní konference, která nesla název „Evropská unie a nový obchodní řád“ a která se uskutečnila ve dvou panelech, jež svým úvodním slovem zasadil do globálního kontextu pan Josef Taušer, děkan Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.

Panel I.: Evropská unie jako obchodní velmoc a obchodní partner

Pozvání k diskusi v prvním panelu, který se věnoval postavení EU v rámci světového uspořádání obchodních vazeb, přijaly Jolana Mungengová, policy assistent v kabinetu Cecilie Malmström, komisařky pro obchod (Evropské komise), Barbara C. Richardson, velvyslankyně Kanady v České republice, a Galina Kolev, ekonomka působící v Institut der deutschen Wirtschaft v Kolíně nad Rýnem. Panel v anglickém jazyce moderoval Jarolím Antal, ředitel Centra evropských studií FMV VŠE. Ten na úvod poděkoval všem účastníkům a představil formát příspěvků a následné diskuse. Posléze navázal představením tématu, zdůrazněním chápání dané problematiky v širších souvislostech a nutnosti vnímat v tomto ohledu Evropskou unii jako jednotnou entitu. Jolana Mungengová na základě tohoto úvodu nabídla analýzu současné obchodní strategie EU. Představila jednotnou obchodní a investiční politiku EU s názvem „Trade for all: Towards a more responsible trade and investment policy“, která v sobě zahrnuje dva hlavní aspekty, a sice ochranu obchodních zájmů členský zemí (i EU jako celku) a podporu evropských hodnot. Jako příklad a konkrétní zhmotnění tohoto přístupu uvedla celou řadu probíhajících jednání se zeměmi a uskupeními z celého světa a zejména dále rozebíranou dohodu CETA, jež v sobě zahrnuje nejen obchodní, ale i etické otázky při snaze o dosažení oboustranně výhodné spolupráce. Zmíněna byla také role Světové obchodní organizace, která se v dnešní době, kdy jsou multilaterální jednání poněkud neúčinná, zaměřuje především na kontrolu dodržování sjednaných pravidel, správu mechanismů pro řešení sporů a ochranu hospodářské soutěže. Výsledným poselstvím bylo zdůraznění nutnosti chápat obchodní záležitost v širších souvislostech a činit srozumitelná a predikovatelná rozhodnutí, která jsou v dostatečné míře chápána všemi zainteresovanými osobami, tedy nejen iniciátory a realizátory obchodních politik, ale také spotřebiteli, zákazníky a obecně všemi obyvateli EU. Druhou panelistkou byla Barbara C. Richardson, jež prezentovala pohled partnera EU – Kanady. V tomto ohledu se dále zaměřila především na již v prvním příspěvku zmiňovanou dohodu CETA, kterou označila za historický úspěch. Dle jejího názoru se nejedná jen o platformu k rozšíření obchodních příležitostí a zajištění preferenčního přístupu na trh největší světové ekonomiky – EU, ale také prostředek k zvýšení přes-oceánské bezpečnosti, všeobecné prosperity a důkaz schopnosti EU postoupit vpřed neboli podpořit své otevření se navenek. Zkušenosti Kanady při vyjednávání o této dohodě uvedla Barbara C. Richardson také v souvislosti s vystoupením Velké Británie z EU s tím, že Británie může čerpat z kanadských poznatků, postřehu a záznamů pro účely svých jednání se zástupci EU, která budou nutně následovat po samotném aktu vystoupení. Závěrem svazek mezi Kanadou a EU označila za pochopitelný a logický výsledek vzájemné blízkosti, sdílení společných hodnot, dlouhodobě pozitivních vztahů a vzájemné prospěšnosti a vyjádřila své přesvědčení, že dohoda CETA je akceschopným nástrojem, na který by měli oba partneři navázat pokračujícím dialogem o vzájemné spolupráci a bojem proti společnému nepříteli demokratických států – chamtivosti, ignoranci, netoleranci, extremismu a v konečném důsledku také terorismu a podněcování veřejného strachu. Jako poslední v tomto panelu se svým příspěvkem vystoupila Galina Kolev, která v prvé řadě podtrhla nejistotu současné doby, která je způsobena nedávnými událostmi, kupř. již akcentovaným Brexitem, volbou Donalda Trumpa americkým prezidentem a dalšími. Obsahem jejího příspěvku tak měly být především odpovědi na současné otázky, které vyvstaly se snahou o posílení jistoty, vytvoření stabilního prostředí, příhodných podmínek pro vznik nových pracovních příležitostí atp. Zprvu však krátce představila Institut der deutschen Wirtschaft, ve kterém působí a který si klade za cíl napomoci fungování liberalizačních projektů prostřednictvím sbližování politických postojů a záměrů se zájmy podnikatelské sféry při uvážení vědeckých poznatků. Poté přistoupila ke kvantifikaci globalizačních dopadů, které považuje za jednoznačně pozitivní, ačkoliv v procesu jejího působení plynou dotčeným subjektům benefity nerovnoměrně. Ohrožením, dle její úvahy, může být počínající návrat k protekcionismu, který je patrný například z prvních zásahů Trumpovy administrativy. Jako možný důvod uvedla špatné pochopení a vnímání liberalizačních a globalizačních efektů, jež by měly být důkladněji komunikovány ze strany politických představitelů, think tanků a podobných organizací. V rámci vysvětlení současného stavu přirovnala Galina Kolev globalizaci k vodě, která plyne bez ohledu na počet překážek. Paradigma světového obchodu se mění, jsou etablovány globální hodnotové řetězce a úkolem odpovědných aktérů by nemělo být stavět další překážky, nýbrž se snažit o přizpůsobení této podoby zájmům široké veřejnosti, patřičně na nové výzvy reagovat a obhajovat svá rozhodnutí racionálně podloženými fakty.

Následovala živá diskuse, kterou započal moderátor panelu. Jarolím Antal zdůraznil nový aspekt, a to komplexitu nové generace obchodních dohod, které však dále provází jisté těžko-překonatelné překážky. Na výzvu o hlubší elaborát této problematiky reagovala jako první Jolana Mungengová, která především definovala význam transparentnosti, odpovědnosti a související legitimity, která – pokud jí policy makeři disponují – může usnadnit pochopení, resp. pomoci provést některé změny a překážky překonat. V rámci této otázky představila také návrh na zřízení investičního soudního systému. Barbara C. Richardson jen v krátkosti potvrdila slova Jolany Mungengové o současném významu transparentnosti. Se svými dotazy se na přispěvatele obrátilo také publikum, konkrétně dva tázající, kteří se zajímali především o výhled Evropské komise pro nejbližší období, okolnosti dohody TTIP či CETA, problematiku aktuálního stavu vyjednávání v rámci WTO či otázku dopadů případného rozšiřování EU na obchodní politiku a bližšího přiblížení souvislostí transparentnosti a odpovědnosti v aplikaci na české politické představitele, kteří často vystupují proti zásadám EU. Jolana Mungengová reagovala převážně na první okruh otázek, které se snažila zodpovědět pomocí konkrétních příkladů a navrhovaných projektů, jako je multilaterální investiční soud či asymetrické dohody se zeměmi západního Balkánu, které v sobě zahrnují nejen hospodářskou výměnu, ale i rozvojovou pomoc atp. Co se týče odpovědnosti českých politiků, nezbývá dle zástupkyně Evropské komise, než důkladně zvažovat svá rozhodnutí a volit ty „správné“ představitele. Daný komentář doplnila velvyslankyně Kanady, která poznamenala k současnému stavu negociací, že není ničemu konec a je zde prostor navázat v dalším vyjednávání na již dojednané záležitosti. Galina Kolev v tomto ohledu souhlasila se zmíněnými body; uznala, že jsou zde mezery, které je potřeba nadále vyplňovat, avšak závěrem poznamenala, že věří v pozitivní budoucí vývoj.

Panel II.: Evropa silnější a pružnější. Jak reagovat na současné výzvy?

Druhý panel uvedl shrnutím závěrů prvního panelu a současného stavu EU moderátor Josef Bič, akademický pracovník Katedry světové ekonomiky FMV VŠE. Ten na stůl vnesl řadu podnětů, kupř.: jak by měla Evropa reagovat na současné výzvy z politického i ekonomického pohledu, jak čelit globalizačním náladám, či zda již některá protekcionistická opatření můžeme spatřit, nebo prozatím spíše zůstávají obsahem diskusí. Následně představil přispívající do druhé panelu a předal slovo prvnímu z nich – Tereze Novotné, politoložce z Université libre de Bruxelles a Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM. Ta zahájila svou prezentaci výčtem výzev, kterým – dle jejího názoru – EU v současné době čelí: prezidentství Donalda Trumpa, prezidentské volby ve Francii, vystoupení Velké Británie z EU a následný vývoj vzájemných vztahů nejen v obchodní oblasti. Na základě tohoto vymezení se později Tereza Novotná pokusila definovat společné znaky odpůrců volného obchodu, příčiny a důsledky tohoto odporu a možná řešení současné situace. V první oblasti byl zdůrazněn zejména specifický vztah k faktům, kterému jsou často přiřazovány rozlišné názvy, jež však mají jedno společné ­– spojení polopravd a mýtů s emocionálním podtextem. Možnou příčinu vidí v rozdělení kompetencí a odpovědnosti, neboť obchodní oblast se řadí mezi společné obchodní politiky, čímž je ponechán národním politikům prostor k veřejnému zbavování se odpovědnosti za výsledky jednání, čehož často využívají. Konkrétním příkladem může být často slýchané: „To za nás rozhodli jiní v Bruselu.“ Zajímavé zjištění v tomto ohledu přinesl průzkum, který potvrdil, že právě lidé s větším zájmem o evropské záležitosti začínají proti rozhodnutím evropských institucí protestovat. Mezi navrhovaná řešení patří koordinace komunikačního diskursu a větší podpora vysvětlování a obhajování podniknuvších opatření, kreativní hledání nových řešení a partnerů, popř. snaha o nalezení méně kontroverzních partnerů, kteří podněcují odmítavé postoje obyvatel. Petr Zahradník se ve svém příspěvku věnoval nástrojům a opatřením hospodářské politiky, konkrétně širším souvislostem jednotného vnitřního trhu, společné obchodní politice či tzv. evropskému semestru, přičemž ve svém příspěvku zdůraznil také úlohu governance, resp. její optimalizaci či vazby evropských institucí na národní státy. V souvislosti s jednotným vnitřním trhem byl zmíněn stav vícerychlostní Evropy, přičemž onen fakt více rychlostí uvnitř integrace byl označen za jen velmi krátkodobý a krátkozraký lék, od kterého by měly zcela abstrahovat oblasti, mezi které se řadí právě jednotný vnitřní trh, který je pojítkem mezi členskými státy a vyžaduje udržení jednotnosti. Sám na tuto svou výzvu však reagoval Petr Zahradník konstatováním, že jednotný vnitřní trh stále není homogenní a dokončený; nedokonalosti stále vykazuje volný pohyb služeb a pracovníků. Pokud by se však tento projekt podařilo úspěšně dokončit, mělo by být povinností Unie vtěsnat tento otisk do podoby nově uzavíraných dohod a přiblížit tak jejich obsah potřebám 21. století. V druhé polovině svého příspěvku se zástupce Evropského hospodářského a sociálního výboru věnoval některým možnostem naplnění těchto výzev, konkrétně nezbytnosti dosahovat adekvátní úrovně prostředků v oblasti koordinace hospodářských politik, nutnosti posilovat konstrukční instrumentárium (evropský semestr) pro monitoring, prevenci, nápravu a případné sankce v případě nepříznivého vývoje, ale také potřebu hlubší a širší informovanosti a v neposlední řadě přizpůsobení rozpočtu současným potřebám. Jako poslední se slova ujal Ivan Hodač, prezident Aspen Institute Central Europe, který hned zkraje reagoval na předešlé příspěvky. Odmítl výčet výzev, kterým Evropa v současnosti čelí, resp. uvedl, že jich je mnohem více, než bylo zmíněno. Seznam vyjmenovaný Terezou Novotnou doplnil o současnou situaci na Ukrajině a ekonomickou situaci Řecka, problematiku terorismu, populismu, nacionalismu, extrémismu či současný způsob práce médií. Hrozbu však vidí i uvnitř samotné struktury EU, a to v jejích institucích, které byly konstruovány za odlišné konstelace, dodnes neprošly dostatečnou proměnou a nejsou tedy s to reagovat na současné problémy. Výjimečnost dnešních dní vidí také v četnosti krizí (nejen ekonomických a obchodních, ale i politických), ze kterých vzešla v minulosti Evropa posílena, avšak dnes jejich množství překračuje hranice únosnosti. V další části svého vystoupení pak nabídl krátký komentář největšího evropského obchodního partnera – USA – a především pohled podnikatelské sféry, která bude vždy podporovat liberalizaci a úsilí směřované k podpoře volného trhu. Zároveň však ale byla zdůrazněna kýžená podoba nových obchodních dohod, které by měly být komplexní, zabývající se především netarifními bariérami, neboť výše tarifních opatření až na výjimky dnes již není překážkou obchodních styků. Základem pro budoucí vyjednávání mezi zeměmi a integračními uskupeními by tak měla být především snaha o soulad regulačních rámců s tím, že je nutné postupovat účelně a efektivně, poněvadž byznys obecně není ochoten vyjednávat bez vidiny dosažitelného závěru. Jako příklad podobné zdlouhavosti uvedl dohodu TTIP, avšak svůj komentář korigoval tím, že zde bylo dosaženo několika dílčích úspěchů, na kterých lze dále pracovat. V současných podmínkách pak vidí spojení se a postupující integraci západních zemí jako jeden z mála možných způsobů, jak čelit sílící asijské konkurenci. V tomto ohledu je však nezbytné najít společný jazyk a zvýšit úroveň komunikace a informovanosti o současném dění, čehož překážkou by mohl být fakt, že Evropa v současné době nedisponuje dostatečně silným a oprávněným představitelem, který by ji zastupoval navenek. Ivan Hodač proto navrhuje zaměřit se do hloubky na několik vybraných problémů, kterými jsou bezpečnost, ekonomická sféra a migrace. Těm by mělo být věnováno veškeré úsilí, jež by mohlo zvýšit důvěru občanů členských států v integraci.

I po druhém panelu následovala otevřená diskuse, kterou zahájil moderátor svým dotazem, zda v současné době neselhává stát blahobytu tím, že nedostatečně podporuje subjekty, jež tratí z liberalizovaného prostředí. Petr Zahradník nevidí korelaci mezi bohatstvím země a uvědomělostí občanů. Důležité je spíše najít vyváženost mezi přístupem k vnitřnímu trhu a nepohrdáním reálného přebytku, což se děje v případě České republiky. Na dotaz Josefa Biče, zda by řešením mohla být reforma rozpočtu, Petr Zahradník odvětil, že by evropský rozpočet neměl nikterak nahrazovat sociální politiku členských států. Ivan Hodač v této otázce vyzval české obyvatele, aby si více uvědomovali současnou hospodářskou úroveň, zvýšili svůj zájem o dění kolem sebe a naučili se lépe využívat nabízené evropské prostředky. Českou republiku přirovnal k jakémusi mostu, který by mohl plnit funkci pojícího článku mezi východem a západem starého kontinentu. Poté již byla přenechána iniciativy publiku, z něhož vzešly tři dotazy. První obsáhlý komentář vyústil v otázku možných perspektiv rozšiřování volného trhu služeb navzdory politickým tlakům. Ve svých odpovědích se panelisté shodli na problematičnosti této oblasti, jež pramení v nedostatečné pozornosti a reakci na probíhající změny a trvající nehomogenitě členských zemí. Druhý dotaz, který směřoval ke konkrétním zájmům byznysu v rámci sjednocování regulačního rámce, zodpověděl Ivan Hodač. Ten seznámil tázající s praxí sjednocovat vždy směrem nahoru a zdůraznil dvojí pohled na úpravy regulačního rámce, a sice korigování rámce již existujícího a tvorbu nového společného rámce, přičemž tento proces je výsledkem působení nejen politických institucí, ale i právě zástupců podnikatelské sféry a dalších subjektů. Poslední tázající vyzval k diskusi nad tím, zda by namísto subintegračních snah směrem k Visegrádské skupině nebylo účinnější zaměřit se více na spolupráci s Rakouskem či Německem. Tuto myšlenku Ivan Hodač vyvrátil s tím, že obecně by mělo být v zájmu České republiky rozvíjet spolupráci v EU na úrovni všech členských zemích, a tak vytvářet společná stanoviska a jednotné postoje. Na úplný závěr vybídl moderátor přispěvatele: „Kdyby bylo možné splnit vám jedno přání, co byste si přáli ve prospěch Evropy ve smyslu jejího budoucího směřování?“ Tuto poněkud filosofickou úvahu zahájil Ivan Hodač, který vyslovil přání, aby Evropa nadále postupovala vpřed, dařilo se liberální demokracii, lidé byli schopni bránit evropské hodnoty, oceňovali své evropanství a aby Evropa našla schopného lídra. Petr Zahradník navázal s prosbou, aby Evropa jako celek byla optimističtější, dopředu hledící a nepovažující dosažené úspěchy za samozřejmost. S těmito všemi zvoláními projevila souhlas Tereza Novotná, která dodala, že ku prospěchu Evropy by bylo vítězství Emmanuela Macrona ve francouzských prezidentských volbách za zisku dostatečně silné pozice, která by mu umožnila vést nejen Francii, ale i celou evropskou integraci k lepším zítřkům. Poslední slovo patřilo opět moderátorovi, Josefu Bičovi, který poděkoval organizátorům a všem partnerům akce a pozval všechny přítomné opět na konferenci Evropský den na VŠE, která v příštím roce oslaví již desáté jubileum svého konání.