Závislost na Rusku všem vyhovovala, řešíme ji pozdě. Pro Trumpa by byla válka dilema, říká Antal

© archiv JA

Jsme teprve na začátku krize, skutečné ekonomické dopady války se ukáží v příštích měsících. Pokud je EU zvládne, může si získat důvěru euroskeptických Čechů, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz odborník na transatlantické vztahy Jarolím Antal.

Jarolím Antal je ředitelem Centra evropských studií Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, kde také vyučuje předměty evropské ekonomické integrace. Vystudoval politologii a doktorát získal v oboru mezinárodních ekonomických vztahů – evropských studií. Věnuje se hospodářským vztahům mezi EU a USA a rozhodovacím procesům v EU. Studoval v Německu, jako hostující výzkumník působil také na Univerzitě Johna Hopkinse ve Washingtonu DC. V současné době je na výzkumném pobytu na St. Antony’s College na Oxfordské univerzitě.   

Jak velké „zemětřesení“ pro světovou ekonomiku přinesla ruská invaze na Ukrajinu?

Myslím si, že všichni čekali, že po období pandemie se začne světová ekonomika vzpamatovávat. Potvrzovaly to například i výhledy Mezinárodního měnového fondu, který čekal růst a zrychlování světové ekonomiky. Ruská invaze na Ukrajinu toto všechno změnila.

Dopady jsou širokospektrální, část z nich zatím není možné zachytit. Zásadní byla okamžitá negativní reakce akciových trhů, nicméně v posledních dnech se vracejí na úrovně před válkou, což je až nečekané, jako by pro ně válka skončila.

Odhadovat budoucí vývoj představuje složitý úkol, především kvůli nepředvídatelnému vývoji cen komodit, jako jsou ropa a zemní plyn, a objemu jejich dodávek, stejně jako následné inflace. Jak toto firmy i spotřebitelé pocítí, se uvidí v následujících měsících.

Do jisté míry je na místě obava ze stagflace, kterou ale považuji za málo pravděpodobnou, a to vzhledem na kondici americké či evropské ekonomiky. Klíčem ke stabilizaci je deeskalace války na Ukrajině.

Jak válka ekonomicky dopadá a dopadne konkrétně na Evropu?

Je zřejmé, že Evropa bude i nadále čelit rostoucí inflaci, v některých zemích dvojciferné. Růst cen nabyde rozměrů, se kterými jsme se v takové míře už dlouho nesetkali. Od toho se odvíjí také role vlád a státní pomoc vybraným skupinám obyvatel, podnikům či odvětvím, což bude mít dopady na státní rozpočty.

Další otázka je, jak se Evropa zhostí problému s migrací. Systematický přístup a solidarita na úrovni EU budou nevyhnutelné, což opět dopadne na výdajovou stránku národních rozpočtů, stejně jako toho evropského.

Třetí výzvu představují už zmíněné ceny a dodávky ropy a zemního plynu, a jak se Evropa do budoucna vypořádá s odklonem od těchto fosilních paliv a jejich importu z Ruska.

Země EU mohou podpořit firmy zasažené sankcemi. Komise rozvolnila pravidla státní podpory

Firmy z Evropské unie zasažené protiruskými sankcemi, které Unie uvalila kvůli ruské agresi na Ukrajině, budou mít nárok na státní pomoc až 400 tisíc eur (9,8 milionu Kč). V tiskové zprávě to dnes oznámila Evropská komise.  

Sankce, Německo a ruský plyn

Do jaké míry mohou za současnou situaci sankce, které EU na Rusko uvalila?

Sankce mají značný dopad na evropský podnikatelský sektor, který část svých aktivit v Rusku zastavil. Pro ně byl ruský trh dlouhodobě exportně zajímavý, řada firem sem zároveň přesunula výrobu či otevřela své pobočky. Budoucnost těchto aktiv je nejistá, velká část firem je nejspíše již odepisuje.

Další věcí je fakt, že Rusko i Ukrajina jsou v určitých oblastech důležitými producenty některých surovin či součástek, což má samozřejmě dopady na konkrétní evropské sektory, například automobilový či elektrotechnický. Ukrajina platí za významného hráče například v produkci neonového plynu, což má vliv na evropskou výrobu polovodičů. V Rusku se zase produkuje například paladium, čímž pak při jeho nedostatku trpí výroba různých součástek. Vynucená změna dodavatelských řetězců a přenastavení výrobních procesů v Evropě pochopitelně nějakou dobu trvají.

Ohledně sankcí bych ještě zmínil zásadní roli, kterou svým odchodem z Ruska sehrávají nadnárodní firmy. Po anexi Krymu jsme takovou jednotu a odsouzení konání Ruska rozhodně neviděli.

Kam až bude podle Vás EU ochotná v sankcích zajít? Jedná se o zastavení ruských dodávek ropy nebo plynu, ale řada zemí to zatím odmítá.

V pohledu na sankce vidíme v EU několik táborů. Pobaltské státy nebo Polsko se velmi snaží dále tlačit na rozšiřování sankcí, což je vzhledem k jejich pozici pochopitelné, na druhou stranu to musíme vyvažovat realističtějším pohledem na to, co by zákaz těchto dodávek pro Evropu znamenal. Zde chápu pozici Německa.

Považuji za nerealistické, že by si některé státy závislé na ruských surovinách byly schopné v krátkém čase zabezpečit náhradní dodávky. I když existují studie, podle kterých je to technologicky možné, zůstávám skeptický. Myslím si, že v kombinaci se současnou inflací a dalšími dopady, které nás v následujících měsících čekají, by tento zákaz dovozu naše problémy ještě velmi prohloubil.

O hodně důležitější otázka je, jak hodlá EU řešit energetickou diverzifikaci do budoucna, například v horizontu pěti let.

Zmiňujete Německo. Hodně se teď mluví o tom, že Berlín ve své přirozené roli evropského lídra selhal. Jak se na to díváte?

Současná situace je důsledkem toho, jak se evropsko-ruské vztahy vyvíjely od pádu železné opony. Snažili jsme se žít v určité kohabitaci s Moskvou, i z evropské strany přetrvával pragmatický přístup. Vidím to tak, že navzdory plynové krizi z roku 2009 nebo anexi Krymu to je stav, který všem vyhovoval. I před touto krizí jsme věděli, že Unie je závislá na dodávkách ropy a zemního plynu z Ruska, a pokud dojde k nějakému konfliktu, tak právě toto je slabá stránka EU. Měli jsme to řešit mnohem aktivněji a dříve.

I přístup Německa tedy všem vyhovoval, od ostatních zemí se neobjevoval tlak na zásadní změnu energetické politiky, současná kritika z jejich strany tedy není příliš na místě.

Německý přístup se ale i tak velmi zásadně mění. I když je kancléř Olaf Scholz „nováček“, Německo se odhodlalo k velkým investicím do obrany a Ukrajině posílá dodávky zbraní. Něco takového představuje historický milník a zásadní obrat v obranné politice.

Trest za válku: Jak jde čas s protiruskými sankcemi

Rusko si už za agresi na Ukrajině vysloužilo celou řadu méně či více tvrdých sankcí, trestu se nevyhnulo ani Bělorusko. Server EURACTIV.cz přináší přehled dosavadních postihů.

Impuls ke strategickým změnám

EU chce být více nezávislá na ostatních kontinentech, nazývá to „strategickou autonomií“, ať už se pod tímto označením skrývá cokoliv. Jak moc se podle Vás teď toto snažení urychlí?

Máte pravdu, že strategická autonomie je dost vágní pojem. Každopádně má více dimenzí, jedna se týká obrany a bezpečnosti, kde je určitě dobrou zprávou schválení tzv. Strategického kompasu, který se kvůli válce podstatně změnil. Doladit detaily a uvést ho do praxe ale bude náročné, až pak lze řešit autonomii jako takovou.

Další dimenze se věnuje obchodu a dodavatelským řetězcům. To je dlouhodobý úkol, který poodkryla pandemie – Unie nebyla schopná zabezpečit dodávky například zdravotnických potřeb dostatečně rychle. Automobilový sektor bojuje s dodávkami čipů a současná krize tento problém ještě prohloubí.

První otázka se týká přístupu – jestli budeme stimulovat evropský průmysl tak, aby se vůbec snažil vyrábět potřebné součástky v Evropě. Musíme ale vzít do úvahy i to, že se sice nacházíme v post-globalizovaném světě, ale stále jen krátkou dobu – firmy zůstávají zvyklé na okamžité dodávky odkudkoliv. Pozměnit takový řetězec je velmi náročné, protože jeho nastavení má své opodstatnění. Válka na Ukrajině je nicméně po pandemii dalším katalyzátorem změn, které lze očekávat.

Prohloubí válka integraci EU s východem? Tím myslím v konkrétních oblastech, ne jen v proklamacích politiků. Okamžitý vstup Ukrajiny do Unie je samozřejmě utopií, ale k nějakému rozvoji nejen ekonomických vztahů by možná dojít mohlo.

Podpora Ukrajiny a dalších zemí na jejich evropské cestě je správná a na místě. Myslím si ale, že zásadním předpokladem pro jednání o jakémkoliv prohloubení vazeb s Ukrajinou je politická stabilita. To bez deeskalace vojenského konfliktu nepůjde.

Kromě toho bude hodně záviset na tom, jaké bude nastavení případných mírových dohod, které hodně napoví o dalším směrovaní Ukrajiny. V případě dalších zemí, například západního Balkánu, může současná situace formovat vnitropolitický vývoj a případně změnit přístup k EU. A to urychlením reforem, které by kandidátské státy posunuly blíže ke vstupu do EU.

Pozvánka Ukrajiny do EU je silným symbolem. Západní Balkán žádný takový nedostal

Zatímco Ukrajina čelí ruské invazi, její prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal žádost o okamžité přijetí své země do Evropské unie. Něco takového je nereálné, i když k posunu v evropské integraci by dojít mohlo, například z hlediska ukrajinské pracovní síly.

A co ekonomická integrace uvnitř EU? Donutí současné problémy s inflací země bez eura, aby přijetí společné měny přehodnotily?

Velmi bude záležet na tom, jak se Evropské unii podaří v následujících měsících a letech tuto krizi řešit, nejen z hlediska inflace. Protože právě to ukáže, jak silná je. V důsledku pak může přesvědčit nečlenské státy eurozóny o tom, že další integrace má smysl. A to se týká také dynamiky celkové reformy EU.

V případě Česka bude hrát roli také to, jak moc Unie pomůže s migrační vlnou, a jestli to v očích lidí zvýší důvěru vůči EU. Něco takového by mohlo v konečném důsledku proměnit euroskeptické nálady v české společnosti, a to včetně pohledu na euro.

Trump by měl těžkou volbu

Jak válka dopadá na ekonomickou rovinu transatlantického partnerství? Právě této oblasti se věnujete nejvíce.

Dopady se opět velmi těžko odhadují, protože jsme v podstatě na začátku krize, alespoň tak to vnímám já.

Určitě bych připomenul, proč je vztah mezi USA a EU základním kamenem světové ekonomiky, o které jsme se na začátku bavili. V žádných jiných bilaterálních vztazích nevidíme tak obrovský objem vzájemného obchodu a investic.

Důležité je, že to transatlantické ekonomické propojení se v poslední době přelévá také do roviny politických vztahů. Výrazná změna přišla po odchodu Donalda Trumpa a nástupu vlády Joea Bidena, došlo ke stabilizaci, vrátila se mimo jiné ochota dořešit historický obchodní spor okolo výrobců letadel Boeing a Airbus. Vznikla Transatlantická rada pro obchod a technologie, která by mohla osvěžit vztahy a ambice a tím pomoct k odstranění vzájemných regulatorních překážek, stejně jako ke společnému rozvoji standardů pro nové technologie, například v oblasti umělé inteligence.

Samozřejmě nemůžeme zapomínat na to, že některé problémy stále přetrvávají. Zásadními jsou regulatorika, ale také oblast ochrany dat. Tzv. EU-US Privacy Shield zneplatnil Evropský soudní dvůr, což přináší problémy, protože obrovský objem vzájemného obchodu je ve službách, kde se s osobními daty pracuje.

Joe Biden se včera zúčastnil jak summitu NATO, tak summitu Evropské rady. Myslíte si, že by na ně přiletěl Donald Trump, kdyby byl stále prezident?

Donald Trump sice podkopával důležitost a funkčnost Severoatlantické aliance, na druhou stranu invazi odsoudil a „jeho“ Republikáni jsou velmi ostří ve své kritice Ruska a podporují aktivní roli USA. I vzhledem k tlaku mezinárodního prostředí by se Trump dostal do nepříjemné pozice a musel by se rozhodnout. Myslím si, že by se pod tlakem nakonec rozhodl jet.

Západ musí zůstat jednotný, jedině tak můžeme Putina porazit, prohlásil Biden v Bruselu

Nejdůležitější je, aby Západ zůstal jednotný v postupu proti ruské invazi na Ukrajinu, uvedl po jednání Severoatlantické aliance a skupiny zemí G7 americký prezident Joe Biden. Zdůraznil také, že pokud Rusko při invazi na Ukrajinu použije chemické zbraně, Spojené státy na takový krok odpoví.

Čína vyčkává

Na závěr bych se vrátil na globální úroveň. Jak se s válkou mění role Číny a její vztah konkrétně s Evropou?

Čína zaujala nejdiplomatičtější pozici, co mohla. Odsoudila sankce, ale zároveň vyzvala k ukrajinsko-ruskému jednání. Peking je ve velmi dobré situaci, protože ve svém vztahu s Ruskem, jakkoliv přátelským, je tím silnějším a větším partnerem. Nemusí se proto hned jasně vyjádřit a bude se snažit tuto pozici udržet co nejdéle. Záleží, jestli mu to okolnosti i nadále dovolí.

Kdyby Čína přímo podpořila Rusko v jeho vojenském tažení na Ukrajině, tak by to určitě znamenalo mezinárodní reakci. Ovlivnilo by to i to, jakým směrem se budou do budoucna rozvíjet vztahy s Evropou. Otevřená podpora Ruska by mohla dopadnout například na evropsko-čínskou investiční dohodu, která je zatím zmražená.

Kalendář