Termíny

1.7.2017 - 31.8.2017 - Hlavní prázdniny

-

-

Více... »

Hledat
Pokročilé hledání




Evropský den 2015

Panel I.: Reformy a Evropa 2020. Jak se vrátit k růstu?

Prvního panelu o strategii Evropa 2020 se zúčastnili Aleš Chmelař z Úřadu vlády ČR, poslanec českého parlamentu Jaroslav Kaška, Zdeněk Kudrna, ekonom z Vídeňské univerzity a Aleš Michl, analytik z Raiffeisen Bank. V úvodu panelu dostal slovo Aleš Chmelař, který se zaměřil na shrnutí plnění cílů strategie Evropa 2020 z pohledu ČR zejména v klíčových oblastech zaměstnanosti, vzdělání, podnikatelského prostředí a energetické politiky. Z představeného vyhodnocení vyplývá, že ČR zvládá, až na výjimky, plnit své národní cíle. Druhý prezentující, poslanec Jaroslav Kaška, se rovněž věnoval problematice obnovení hospodářského růstu, nicméně v celé EU. Definoval hlavní překážky hospodářského růstu (nezaměstnanost, zadlužení některých členských států eurozóny, riziko deflace) a následně načrtl možnosti jejich řešení. Důvěru tento řečník vkládá především do Junckerova investičního plánu, strukturálních změn ekonomik a rozpočtové odpovědnosti vlád členských států EU. Zdeněk Kudrna z Vídeňské univerzity se zabýval především řešením současné krize. Za největší rizika považuje politická, která se skrývají v možných střetech mezi dlužnickými a věřitelskými státy eurozóny. Variant řešení uvedl prezentující několik, mezi hlavní patří: postupný, reaktivní postup, s očekávaným obnovením růstu, který nicméně zahrnuje velké riziko odmítnutí voličů; dále ústupek v dlužnických státech, který by vedl k rychlému zavedení strukturálních reforem; anebo ústupek ve věřitelských státech, v rámci kterého by byla zadluženým zemím povolena větší míra expanzivní politiky. Aleš Michl se potom věnoval otázce veřejných i soukromých investic a jejich potenciálu zvýšit ekonomický růst země, který ohrožuje především riziko korupce.

Panel II.: Efekty finanční pomoci v eurozóně v čase krize

„Země zasažená dluhovou krizí není důsledkem standartního cyklického výkyvu, ale hlubokého strukturálního problému.“ Oldřich Dědek

„Řecko - příčiny ekonomické, následky politické“ Susanna Vogt

Panel o efektech finanční pomoci v eurozóně začal „jazykovědným koutkem“ moderátora Evropského dne Roberta Břešťana, který předznamenal, že efektivita finanční pomoci v průběhu krize je všeobecně vnímána jako velice sporná. Padaly výrazy jako „PIGS“, „Brexit“, „Grexit“ či dokonce Drachmageddon“ nebo „recesionista“ (politik marně snažící se vyvést svou zemi z recese); ale také více pozitivní „Euroval“.

Druhého panelu o efektech finanční pomoci v eurozóně se zúčastnil Oldřich Dědek, vládní zmocněnec pro zavedení eura v ČR, ředitelka Konrad-Adenauer Stiftung v Aténách Susanna Vogt a Vojtěch Belling z ČNB. Oldřich Dědek se ve svém vystoupení zabýval tradičním průběhem finančních krizí a související „nepříjemnou aritmetikou“ nápravných programů v souvislosti s finanční pomocí, díky kterým jsou postižené země nuceny krátit své výdaje, což nejvíce dopadá na obyvatelstvo, které potom reaguje ve volbách tím, že volí strany nabízející jednoduchá řešení, na což ale potom finanční trhy reagují někdy až panicky. V důsledku vede tento vývoj k tomu, že země není nakonec schopna dostat se z problémů sama, bez další mezinárodní pomoci. Dále se tento prezentující zamýšlel nad nevhodností omezovat tuto diskuzi pouze na Řecko, zmínil i problémy jiných zemí. Susanna Vogt se zabývala efekty evropské finanční pomoci Řecku. Upozornila především na politizace záchranných programů, která vede k růstu volebních preferencí pro populistické strany. Své vystoupení shrnula následovně: „Na to, co se děje, je země zatím stabilní“. Vojtěch Belling se jako poslední řečník tohoto panelu věnoval důsledkům finanční pomoci z právního hlediska. Nutnost rychlého řešení krize se podle něj promítla do právní a institucionální struktury EU. Dále se věnoval finančním nástrojům, pomocí kterých byla krize řešena, a jejich možným dopadům do budoucna. Zmínil také ekonomické dopady finanční pomoci v eurozóně, zdůraznil rizika politická související s růstem populismu, právně-institucionální dopady vedoucí k internacionalizaci evropského práva a rovněž posílení exekutivního vládnutí, které vzniklo na základě nutnosti řešit krizi rychlým způsobem. Tímto nastínil problém efektivity vs. legitimity. V rámci následné diskuze se publikum dotazovalo především na Řecko a řešení jeho problémů, zajímavá diskuze se také rozvinula k otázce státních bankrotů.

Panel III.: Euro a Evropa – jaká je jejich budoucnost?

„Elektoráty žádných zemí nikdy nechtějí strukturální reformy, změny zůstávají na bedrech měnové politiky.“ Mojmír Hampl

„Původní architektura EMU je nekompletní, a to především z hlediska fiskální politiky.“ Alexandr Hobza

„EU je nekonzistentní mix ekonomického vs. sociálního či morálního rozměru.“ Petr Zajíc

Třetího panelu se účastnili jako řečníci viceguvernér ČNB Mojmír Hampl, Alexandr Hobza z generálního ředitelství Evropské komise pro ekonomiku a finanční záležitosti a Petr Zajíc z Pioneer Investments. První z prezentujících, Mojmír Hampl, uvedl myšlenku udržení eurozóny do paralely s velkou depresí z 30. let 20. století, kdy se státy za každou cenu snažily udržet pevné kurzy jejich měn ke zlatu. Dále se věnoval příčinám současné krize. Uvedl, že sledování nominálních kritérií podobnosti ekonomik před krizí sice vedlo k nominální konvergenci ekonomik, nicméně že díky tomu docházelo k zadlužování jižních zemí. Udržitelnost eurozóny stojí podle Mojmíra Hampla na třech podmínkách - zastavení regulačního tlaku na finanční sektor; uvědomění si důležitosti měnové politiky a potřeba alespoň parciálního snížení dluhového břemene z minulosti. Druhý řečník, Alexandr Hobza, se věnoval posilněné ekonomické governanci EU, která je na dnešní úrovni právě díky krizi a způsobům jejího řešení. Především zmiňoval vznikající systém dohledu nad finančními a bankovními trhy, stabilizační mechanismy a podporu strukturálních reforem. Zabýval se rovněž rozdíly ve vypořádání se s krizí v USA a v EU, což bylo rovněž téma pro posledního prezentujícího, Petra Zajíce, který vidí problém v nižší míře osobní odpovědnosti, která následně vede k většímu zadlužování. V Evropě, na rozdíl od USA, je rovněž nižší flexibilita rozhodování, která nevede k tam rychlému a efektivnímu řešení krize vyplývající ze zadlužení.